Použil jsem slova cenzura s plným vědomím, že ho používám podle mého názoru zcela nevhodně, ale podřídil jsem se jen všeobecné zvyklosti, jak je tento pojem vnímán.
Obecně je v dnešní době používán ve spojitosti s omezováním svobody projevu, což je velice primitivní, populistické a v podstatě jen slouží k politickému obchodu. Minimálně u nás by však bylo již načase se trochu probudit a začít uvažovat.
Patřím ke generaci, která žila a pracovala pod cenzurou. V mediálním světě to znamenalo, že myšlenky, které neodpovídaly ideologickým cílům diktátorské moci, nebylo možno zveřejňovat. Za těchto společenských podmínek to byl zcela logický nástroj na ovládaní veřejného mínění.
A dnes? Mylně se domníváme, že by něco takového nemělo v žádném případě existovat a brojíme proti takovému omezování svobody projevu všemi prostředky. Z principu. A v tom je právě problém, protože přestáváme uvažovat. A přitom existenci „cenzury“ každý den kvitujeme s povděkem. Proč jsou určitá filmová díla určena jen dětem a jiná jen pro dospělé? Není to snad také cenzura?
Jistě, že je. A když bude třeba existovat „Dětské kino“, tak každý rodič bude doufat, že tam může poslat ratolest, aniž by kontroloval program. Prostě bude věřit, že ti odpovědní promítají jen „cenzurované“ filmy. A tak je to třeba ve všech oblastech vzdělání. Prostě doufáme, že budou šířeny jen ty znalosti a informace, které odpovídají našim představám nejen o prospěšnosti a správnosti, ale o i morálních hodnotách.
A kupodivu máme problém, který si dokonce i přiznáváme, že dnešní mládež má díky internetu přistup k absolutně všem informacím. Dokonce to pokládáme za škodlivé. Ale jak je to s námi? Jak se s tím potýkáme my „dospělí“? Není to snad tak, že žijeme v době, která podstatně zrychlila tempo vývoje a vyžaduje od nás celoživotní „studium“? Takže bychom asi potřebovali nějaké zdroje informací, které by nás v této nutnosti podpořili.
V oblasti odborné to není jednoduché, protože i zde řádí různé zájmy, ale ještě lze najít celkem spolehlivé zdroje informací. Ale pokud jde o všeobecnou informovanost o dění kolem nás, tak je to velmi tragické. Neskutečné množství absolutně nekontrolovaných informací nás zaplavuje každý den. A kdo se chce něco rozumného dovědět musí hledat, hledat a hledat. Sám srovnávat a kvalitu určovat podle vlastních vědomostí.
Nebylo by snad lepší se opět skamarádit s cenzurou. Opět akceptovat, aby hlavní informační zdroje měli určitou tvář a ideologický profil. Zcela oficiálně a hlavně transparentně. Aby se objevili opět „typické“ různorodé noviny s charakteristickým profilem, které by podle vlastního rozhodnutí představovaly určitý ideový, či dokonce ideologický záměr. Každý by si pak vybral podle svého. Nemusel by se rozčilovat, že je mu jen předhazována absolutní směsice protichůdných názorů. A to vše se zcela mylným argumentem, že se jedná o „objektivnost“.
To není objektivnost. Ostatně ta vlastně neexistuje, protože ta je vždy v relaci s nějakou „ideologií“ či úhlem pohledu. Takže já bych byl pro „cenzuru“. Umožnit jak hlavním médiím, tak čtenářům určitou veřejnou identifikaci k tomu či onomu společenskému seskupení názorů. Bylo by to nejen pohodlnější, ale i efektivnější pro nás všechny. A možná, že bychom přestali hloupnout, mohli více přemýšlet nad čteným a nemuseli se pořád rozčilovat nad tím, co ani nemůžeme „číst“.